Tag Archives: fitko

Závody?…ano…ne?

Už je to tak dlouho, co jsem psala poslední článek, až teď mi dochází, jak čas hrozně letí, ale přitom je to všechno jako včera.

A tak jsem se rozhodla se opět vrhnout do psaní. Přišlo mi tolik dotazů od Vás, jestli se hodlám vrátit na prkna? Taky, že si všímáte toho, jak se moje tělo mění a jestli teda budu závodit? Abych  Vám pravdu řekla, tak jsem měla tyto myšlenky a dokonce začala „přípravu na podzim“, ale jaksi už to nejsem já. Začala jsem si pokládat otázku, je to opravdu to co chceš? Uvědomila jsem si taky věc, jako to, že nejsem o nic méně sportovec, pokud nebudu závodit. Já jsem nyní se sebou spokojená, přijala jsem se reálně taková jaká jsem, miluji sport, ale miluji i život. Bude to znít asi divně, ale nehodlám tomu obětovat všecho a zase i u tohoto bodu si myslím, že nejsem o nic méně sportovec, než ti co závodí. A to je i pro Vás všechny, nejste o nic méně, než ti co se chystají na závody a jedí své „brofood“, můžete makat a pracovat na sobě, stejně tvrdě, jako oni, ale můžete to dělat svým způsobem a za svým cílem a také je to v pořádku. Nic není jen černé nebo bílé, jsou i jiné možnosti a já si nejspíše vyberu jednu z těch jiných cest, která nebude ještě letos směřovat na závodní prkna. Neříkám, že už nikdy, ale neříkám, že zrovna teď.

Já Vám tímto děkuji, že jste pořád se mnou, také svým klientkám, které do mě vkládají své naděje a já jim pomáhám plnit si své sny a ukazovat i jinou cestu. Možná i proto nyní ještě zůstanu plně přítomná a raději budu vkládat své síly, tam kde je to opravdu třeba a to pomoci jiným ženám se svými trápeními ohledně stravy a tréninků.

A co já se necháme překvapit, nikdy není nic jisté, jen to, že jsme tady a teď❤️ 

Mějte se Všichni moc krásně S.

Označeno tagem , , , , , , , , , , , ,

Co je se mnou a co bude dál…

A najednou si člověk uvědomí, jak život letí. Ani jsem se nenadála a je rok fuč, snad ani nebudu mluvit o tom, jak mi život utíkal v závodní přípravě, no je také pravda, že ve dnech na minimum sacharidů běžel o něco pomaleji a já se modlila, ať už to uteče a já se pořádně 14606379_730392863765830_5236639376206870480_nnajím a, že pak určitě vyjím tu cukrárnu, kterou jsem zrovna míjela v autě. Jenomže, zpětně si uvědomuji, jak jsem byla hrozně naivní s tím, že se ten čas vleče, on běžel tak neskutečně rychle, že jsem úplně zapomněla, jak je život úžasný a kolik věcí mi uniklo řešením pouze mé stravy, spíše toho, že jsem řešila, jak mám hlad a co potom vše sním a pendlováním mezi tréninky a kardiem. Ano, nebudeme si nalhávat, je to úžasný pocit dostat se do top formy, vědět, že jste do toho dali maximum a cítit se v bikinách na pódiu krásně. Všechno tohle je krásný, úžasný a nezapomenutelný. Ale já si tak nějak uvědomila, že potřebuji i žít, zase pořádně a naplno pracovat, věnovat se svým holkám v přípravě, snít, mít spoustu plánu, realizovat je a být spontánní. Tohle všechno mi tak chybělo, bylo na čase říct si dost a chvíli se zastavit, srovnat si v hlavě své priority a chvíli si dát od všeho pauzu. Najednou tady po roce od závodů umývám okna a uvědomuji si jaký je to pocit, ano zní to opravdu směšně „koho by bavilo umývat okna“ kupodivu mě, opravdu mě to baví a já si uvědomuji, jak jsem teď vděčná za každou maličkost, co dělám a za svůj život, který už se netočí jen egoisticky kolem mě, kolik toho smím sníst a to, že trénink je světice a opovažte se mi někdo vlézt na stroj nebo doma mít námitky, že zase jedu do fitka. Ano, i taková jsem byla. Tento rok je pro mě ve znamení pauzy, co bude příští rok ještě nevím, ono to přijde samo a pokud to bude opět postavit se na podium, tak se budu těšit. Důležitý je pro mě jedno, jsem sportovec, miluji ten pocit, ať už v přípravě na závody nebo pouze jako svůj každodenní rituál. Sport mi dává sílu, dává mi i 10530673_414602938678159_4270209116181153055_nnaději a můžu si díky němu zakusit všechny podoby života, ať je to smutek, štěstí, sáhnout si na dno nebo být na úplném vrcholu. Nevěřím tomu sama, je to rok a já jako bych byla jiný člověk, co tady sedí a přemýšlí, fandí všem, co se opět za pár dní postaví na prkna a ukážou to na, co tak dlouho dřeli. No a co já? Pro letošek si budu plnit své sny v úplně jiné podobě, sice bez vysekaného pekáče na břiše, ale pro mě pro tento moment té nejlepší co pro sebe a svůj život, svoji rodinu mohu udělat. Přeji Vám všem mnoho úspěchů. Plňte si své sny a nezapomínejte žít. Silvie

Označeno tagem , , , , , ,

Proč dělám, to co dělám a proč mám už většinu věcí u zadku.

Každý prostě máme tu svoji cestu, svůj cíl a svůj směr, kterým jsme se vydali. Každý jsem určitě taky udělali spoustu chyb a buď jsme se z těch chyb poučily, nebo se v nich plácáme dál a děláme další chyby, jednu za druhou dokud nás to nenakope pěkně do zadku a my se jednoho dne probudíme, řekneme si dost!11091337_10203792379318027_3746802104536798691_n Tohle byla poslední kapka a začneme normálně přemýšlet, uvažovat a zahájíme boj proti nepořádku v hlavě, proti věcem, které nás brzdí nebo nám komplikují život. Možná si i v tom okamžiku právě teď a tady určíme ten svůj směr, kterým se vydáme. Uklidíme si kolem sebe, přetřídíme lidi, které nám život ztěžují a necháme v něm pouze ty, o kterých víme, že jsou to lidi, co nám můžou něco dát a né nás pouze vysávat částečku po částečce. A tak nějak to bylo i se mnou, potřebovala jsem si utvrdit spoustu svých myšlenek, šlápnou hodněkrát hluboko do prázdna, dostat facku od života a uvědomit si co vlastně chci a jakým směrem dál chci jít. Hlavně co se týče sportu, závodění a všeho kolem. Potřebovala jsem si ujasnit věci, za kterými se nelze hnát, které nejde vytvářet uměle, věci, které musíte mít v sobě, cítit je a cítit se v nich dobře neustále. Pokud Vás, ale opustí radost, víte, že to nikam nevede je něco špatně. Asi jako všichni lidi i já se občas plácám ve věcech, svých pocitech a myšlenkách. Teď už přesně vím, kde chci být a na 100% vím také, kde být nechci. U mě je to hlavně o tom, že se nebudu nechávat hnát do tabulek, nebudu se škatulkovat kategorií, jak by měla správná postava vypadat.IMG_20160604_074304 Je to hlavně o nás… našich pocitech a o tom, jak se budeme sami nejlépe cítit dobře. Pořád jsem si říkala, jak musím být lepší, víc toho míň toho, ale….je to opravdu to co člověk chce? Najednou u mě přišlo nějaké probuzení a já si řekla, že se už nechci nikam hnát, že zpomalím, všechno změním a půjdu si svou cestou, i když možná opravdu nebudu zapadat do standartu, který je hodný podia, pokud nebudu, tak nebudu… Hlavně, že budu šťastná, jelikož ty roky Vám potom už nikdy nikdo nevrátí. Tedy, dělám si to po svém, trénuji po svém, dělám to hlavně s chutí a radostí, dělám to víc na plno, než kdy jindy. Žiju jen jednou a tak si ten život pořádně užiju, každý den a každou minutu, nechci jednou říct, kolik jsem ztratila času. Závodění je krásné, ale…je tam spousta věcí, které zas až tak úžasné nejsou, najednou to začnete dělat a hnát se za něčím, pokud Vám budou tvrdit, že to není pravda a, že i téměř 10 minut před smrtí v té nejhorší dietě to úplně milujete, tak si myslím, že to není pravda a prostě jen nechtějí říct pravdu. Jelikož ten konec a ta nejtvrdší dieta je velkej hnus, ale jak říkám všechno jde, když se chce a zase potom vidět tu závěrečnou formu za to stojí a pocit je to úžasný to zase ano.image-cb12254a2be9b1be1e592e49e7bea551efa76bc2823bf9f13d1518b6ee8ce967-V Taky Vám spousta lidí většinou na rovinu neřekne, že neustále myslíte jen na jídlo, těšíte se, až to skončí a vy se pořádně přežerete, tudíž máte okamžitě x kilo nahoře, ano i tohle je fakt, teda pokud nemáte trenéra, kterému to pálí a nasadí vám reverzku, ale i tak je to těžký ustát. Na druhou stranu Vás to neskutečně posílí a už Vás jen tak něco nerozhodí. Jak říkám, chci být upřímná tohle jsou věci, co mi vadí a proč jsem si chvíli chtěla dát klid a přemýšlet…další věc je taky ta, že chci zůstat stále ženou. Dnešní sport a nároky se opět posouvají dál a dál, tlačí nás opět do změn, které pro mě už jsou asi i neúnosné a ač jsem opravdu sportovec a nechám v tom fitku, co jde, tak se nechci nechat tlačit do kouta a jednou litovat a nemoci se na sebe podívat do zrcadla.( to neznamená, že bych nechtěla závodit, já se na to opravdu těším, až si zase stoupnu na prkna,ale teď to chtělo pauzu ). Druhá věc pro mě, celej život se netočí kolem sportu, jsou i jiné věci kolem nás, na které věšenou zaslepeni sebou a tím, kam se ženeme úplně ignorujeme.IMG_20160514_193530 Nikdo si to nechce připustit, ale stejně jednou přijde ten okamžik a všichni vidíme, co nám uteklo, co jsme přehlíželi. Sport je úžasný, člověk se u něj úplně odreaguje, vypne, nakopne jej, ale je skvělé když ho můžete dělat s chutí, radostí a dát do toho max. co jde, ale přitom zůstat nohama na zemi a lidmi… né nadlidmi s obrovským bicákem. Pořád by v nás měla zůstat pokora, lidskost a stále bychom měli vidět i to, že jsou tady lidi, co to neberou tak vážně, mají nás sice za exoty, ale třeba nás mají opravdu rádi, tak i přes tu naši slepotu a honbou za medajlí, uznáním, úspěchem (dosaďte si sami, proč to děláte)  bychom je přehlížet neměli. Nic není na pořád…nikdy  nevíš, co bude zítra.IMG_20160512_193942 Proč jsem se rozhodla jít vlastní cestou? Nejím maso, pro spoustu lidí naprostý blázen, ale co…je to jejich věc, jejich starost? Asi takto, co bude se mnou je pouze jen a jen moje starost. …a? Zblázním se z toho? Ani ne, je mi to popravdě úplně u prde…co si kdo myslí. To fakt není můj problém, já přesně vím, proč to dělám, mám svůj důvod. A tak si myslím, že by každý měl dělat vše podle svého uvážení a taky by si každý měl všímat pouze sám sebe, přestat kopat kolem sebe, ukazovat na ostatní…většinou s tím stejně ukazují pouze svoji slabost. Trénuji, tak jak sama uznám za vhodné, nikoho neposlouchám, vím, co na moje tělo platí a kdo jiný jej může znát líp než já?IMG_20160605_065934 Mám sponzory, které mi spousta lidí závidí, ale také si neuvědomují, že je to pouze tvrdou prací a né tím, že sedím doma na zadku a lituji se jak je to všechno těžké. I když další věcí je ta, že máte sponzora a lidi Vás začnou odsuzovat, že jste se zaprodali, já propaguji jen to, co vím, že je pro mě přínosné a funguje, pokud to opět někdo odsuzuje, je to jen a jen jeho problém, já si budu opět dělat to, co já uznám za vhodné. Chodím se bavit s přáteli a s rodinou…dělám i jiné sporty, které mě napluňují a baví, všchno není jen o životě v gymu. Proto lidi, jděte, každý za svým cílem, neohlížejte se na ostatní, pokud v koutku vaší mysli bliká červené světýlko na poplach a máte tušení, že vaše rozhodnutí je správné, 13177653_10201625553196406_4074520588025361697_nneposlouchejte za každou cenu někoho jiného. Nesnažte se zavděčit každému, je to nemožné a vždy se najde nějaké hovado, které vás bude hejtovat a chtít stáhnout ke dnu. Jsme pány svého času, života… jen my jsme za sebe zodpovědní. Mějte se moc krásně, jděte si pro to své…néé bezhlavě, ale s pokorou, úctou a s velkým úsměvem na tváři. S.

Označeno tagem , , , , , , , , , ,