Category Archives: Silvie

Závody?…ano…ne?

Už je to tak dlouho, co jsem psala poslední článek, až teď mi dochází, jak čas hrozně letí, ale přitom je to všechno jako včera.

A tak jsem se rozhodla se opět vrhnout do psaní. Přišlo mi tolik dotazů od Vás, jestli se hodlám vrátit na prkna? Taky, že si všímáte toho, jak se moje tělo mění a jestli teda budu závodit? Abych  Vám pravdu řekla, tak jsem měla tyto myšlenky a dokonce začala „přípravu na podzim“, ale jaksi už to nejsem já. Začala jsem si pokládat otázku, je to opravdu to co chceš? Uvědomila jsem si taky věc, jako to, že nejsem o nic méně sportovec, pokud nebudu závodit. Já jsem nyní se sebou spokojená, přijala jsem se reálně taková jaká jsem, miluji sport, ale miluji i život. Bude to znít asi divně, ale nehodlám tomu obětovat všecho a zase i u tohoto bodu si myslím, že nejsem o nic méně sportovec, než ti co závodí. A to je i pro Vás všechny, nejste o nic méně, než ti co se chystají na závody a jedí své „brofood“, můžete makat a pracovat na sobě, stejně tvrdě, jako oni, ale můžete to dělat svým způsobem a za svým cílem a také je to v pořádku. Nic není jen černé nebo bílé, jsou i jiné možnosti a já si nejspíše vyberu jednu z těch jiných cest, která nebude ještě letos směřovat na závodní prkna. Neříkám, že už nikdy, ale neříkám, že zrovna teď.

Já Vám tímto děkuji, že jste pořád se mnou, také svým klientkám, které do mě vkládají své naděje a já jim pomáhám plnit si své sny a ukazovat i jinou cestu. Možná i proto nyní ještě zůstanu plně přítomná a raději budu vkládat své síly, tam kde je to opravdu třeba a to pomoci jiným ženám se svými trápeními ohledně stravy a tréninků.

A co já se necháme překvapit, nikdy není nic jisté, jen to, že jsme tady a teď❤️ 

Mějte se Všichni moc krásně S.

Označeno tagem , , , , , , , , , , , ,

To je život…

Vzpomínám, sedím a občas ani nedýchám. Proč? Člověk si může tisíckrát vyčítat, co podělal, co bylo špatně a jak tedy zase z tohoto kolotoče dál? Jediný řešení pro mě bylo zastavit, img_20140914_145543vysednout z tohoto vlaku a jít cestou, která se potáhne, bude klikatět, ale nevzdat to a snažit se opět být v pořádku a sama sebou. Chodí mi spousta dotazů, kdy půjdu na závody, proč teď nezávodím. Několik příspěvků jsem již na toto téma psala, chápu… sleduje Vás mě opravdu mnoho a já si vážím každého jednoho z Vás, vždyť to je to co mě posouvá dál a vím, že to všechno co dělám, má smysl. Také jsem si to takto nepředstavovala, ale osud se s námi nemazlí a to co chceme na sobě vyždímat si potom vezme zpět, to je lidský koloběh života. Jednou jsi dole a podruhé nahoře. Za všechno co urputně chceš, musíš zaplatit většinou i vysokou cenu. Nejhorší zjištění je to, pokud platíte vlastním zdravím. Což v tomto sportu není vůbec nic cizího a spoustu závodníků to zná. Potom je velmi důležité se zastavit a srovnat si priority života. Já si je srovnala tak, že zdraví a moje rodina je to nejcennější co můžu mít a závodění posunula dál. Neříkám, že nebudu závodit, že už bych to úplně zašlapala do země, ale prostě teď ne. Moje tělo dostalo po poslední extrémně drastické dietě pořádnou lekci, oznámení od lékařů bylo taky s vykřičníkem. Kolaps metabolismu a dalších velmi důležitých životních funkcí mi byl dost velkým hrozítkem toho, vzít rozum do hrsti a začít pracovat s tím co mám a jak to vše napravit. Pozávodní stav nebyl nic moc příjemného, extrémní výkyvy váhy a to i přes držení stravy, nebo psychické pochody a velmi rozhozené hormony. Naštěstí už je to téměř rok a já konečně můžu říct jsem v pořádku, konečně je mi dobře a i mé výsledky ukazují, že opět funguji jak normální člověk. Popravdě, moc se mi nechce opět o tento stav přijít, kdy se cítím dobře, tělo reaguje jak má a já nemusím držet žádné drastické diety. Ono, kdo si prošel pozávodním stavem, spíše myslím dámy, určitě ví jaké to je, né vždy je to tak úžasné jak to na fotkách vypadá. Pro mě bylo důležitý nevzdat to, snažit se pořád na sobě makat, změnit si v hlavě pochody, které jsou pro nás většinou mučivé a změnit celkově přístup ke stravě. Ano, stále jsem na sebe přísná, stále chci pokroky, ale teď už vím, že né za každou cenu. Nyní poslouchám své tělo, mění se mi před očima úplně samo bez přílišného a extrémního nátlaku, za což jsem hrozně ráda. Pokud si myslíme, že jsme nesmrtelní a necháme se převálcovat našim egem, velmi se pleteme. Já už si tu daň uvědomila. Dělejme vše s rozumem, ať jednou nemusíme litovat našich chyb, které mohou být i nevratné. Pokud už jsme chybu přeci jen udělali, snažme se z ní poučit. Žít tady a teď i za tu cenu, že nejsme perfektní, ale žít…prožívat život a né přežívat. Vždyť každá chybička na nás je krásná, ať už se to týká těla nebo něčeho jiného. Jsme jedinečný, jen občas zapomínáme pro majetek, postavu, slávu, soutěže…prostě jen být a radovat se z toho co máme.

Označeno tagem , , , , , , , ,

Co je se mnou a co bude dál…

A najednou si člověk uvědomí, jak život letí. Ani jsem se nenadála a je rok fuč, snad ani nebudu mluvit o tom, jak mi život utíkal v závodní přípravě, no je také pravda, že ve dnech na minimum sacharidů běžel o něco pomaleji a já se modlila, ať už to uteče a já se pořádně 14606379_730392863765830_5236639376206870480_nnajím a, že pak určitě vyjím tu cukrárnu, kterou jsem zrovna míjela v autě. Jenomže, zpětně si uvědomuji, jak jsem byla hrozně naivní s tím, že se ten čas vleče, on běžel tak neskutečně rychle, že jsem úplně zapomněla, jak je život úžasný a kolik věcí mi uniklo řešením pouze mé stravy, spíše toho, že jsem řešila, jak mám hlad a co potom vše sním a pendlováním mezi tréninky a kardiem. Ano, nebudeme si nalhávat, je to úžasný pocit dostat se do top formy, vědět, že jste do toho dali maximum a cítit se v bikinách na pódiu krásně. Všechno tohle je krásný, úžasný a nezapomenutelný. Ale já si tak nějak uvědomila, že potřebuji i žít, zase pořádně a naplno pracovat, věnovat se svým holkám v přípravě, snít, mít spoustu plánu, realizovat je a být spontánní. Tohle všechno mi tak chybělo, bylo na čase říct si dost a chvíli se zastavit, srovnat si v hlavě své priority a chvíli si dát od všeho pauzu. Najednou tady po roce od závodů umývám okna a uvědomuji si jaký je to pocit, ano zní to opravdu směšně „koho by bavilo umývat okna“ kupodivu mě, opravdu mě to baví a já si uvědomuji, jak jsem teď vděčná za každou maličkost, co dělám a za svůj život, který už se netočí jen egoisticky kolem mě, kolik toho smím sníst a to, že trénink je světice a opovažte se mi někdo vlézt na stroj nebo doma mít námitky, že zase jedu do fitka. Ano, i taková jsem byla. Tento rok je pro mě ve znamení pauzy, co bude příští rok ještě nevím, ono to přijde samo a pokud to bude opět postavit se na podium, tak se budu těšit. Důležitý je pro mě jedno, jsem sportovec, miluji ten pocit, ať už v přípravě na závody nebo pouze jako svůj každodenní rituál. Sport mi dává sílu, dává mi i 10530673_414602938678159_4270209116181153055_nnaději a můžu si díky němu zakusit všechny podoby života, ať je to smutek, štěstí, sáhnout si na dno nebo být na úplném vrcholu. Nevěřím tomu sama, je to rok a já jako bych byla jiný člověk, co tady sedí a přemýšlí, fandí všem, co se opět za pár dní postaví na prkna a ukážou to na, co tak dlouho dřeli. No a co já? Pro letošek si budu plnit své sny v úplně jiné podobě, sice bez vysekaného pekáče na břiše, ale pro mě pro tento moment té nejlepší co pro sebe a svůj život, svoji rodinu mohu udělat. Přeji Vám všem mnoho úspěchů. Plňte si své sny a nezapomínejte žít. Silvie

Označeno tagem , , , , , ,

Někdy si nevybereme a chybujeme.

Tenká hranice v životě, ano je opravdu tenoulinká a tak náchylná k tomu aby Vás jako lavina strhnula dolů. Ani si nedovedeme představit, jak moc jsme ovlivňováni lidmi, jak moc nás okolí dokáže změnit a zatlačit do kouta a více méně z nás může udělat malinkou trosečku, která dřív bývala usměvavá a plná elánu. Proč se tak často necháme ovlivnit? Proč si IMG_20160801_172230necháme diktovat do života něčí moudra a rady? Jak víme, že je to správné? Většinou je to jen někoho pravda, která s ní proplouvá životem, ale my jsme každý jiný, výjimečná osobnost a máme svůj život. Časem většinou po uposlechnutí někoho, kdo nám tak ustavičně a s chutí radil, zjistíme, že jsem úplně jinde, než jsme chtěli být, ano je to určitě hlavně naše vina,  bylo možné si uvědomit dřív, že máme svůj rozum, ale věřím, že většina lidí je zaslepená a zjistí to až je příliš pozdě. Jsme přeci jen lidi, děláme chyby, ale následně se z nich učíme a posouváme se dál. Většinou nám do života mluví lidi, co na tom sami nejsou moc dobře, nemají tu sílu vystoupit z davu, nebo ukázat, že na to mají, snaží se nám namluvit své pravdy a my jsme ochotni se změnit ze dne na den, jelikož tomu věříme. Sama jsem si něčím podobným prošla, začala jsem žít život někoho jiného, nebyla jsem to já a byla jsem jednoduše zmanipulovaná, vlastní chybou vlastním zaslepením.IMG_20160725_064244 Co na plat, litovat se nepomůže, jediný co zbývá je postavit se a jít dál, vlastním směrem a s vlastním názorem. Tak pokud máte každý ráno chuť vykřičet do světa, že milujete žít, tak to jednoduše udělejte a neohlížejte se na ostatní, jednou by Vás to mohlo mrzet. Chcete psát příspěvky na fb, mít svůj blog nebo jednoduše natáčet videa a někdo Vám řekne, že je to trapné? Ano, pro něj, protože nemá dost síly to udělat sám a co kdybyste náhodou byli dobří, o) Neváhejte, dělejte to, na co máte právě chuť, vybočujte ze standarty a buďte sví. Přeji Všem jen to nej…S.

Označeno tagem , , , , , , ,

Podívejte se na video „#1 Co jsem dnes jedla/VEGAN/ what I eat in a day/ veganfitness“ na YouTube

Pokud máte chuť a baví Vás jídlo, tak koukněte na to, že vegan strava nemusí být nudná.

image

Označeno tagem , , , , , ,